Náš tým
Vedení školy
- Markéta KotěšovcováŘeditelka školyCo mi paměť sahá, vždycky jsem tvrdila, že budu učitelkou. Z pedagogické fakulty jsem ovšem po roce studia utekla na filozofickou. I tam se naštěstí dalo vedle oborové aprobace (v mém případě k anglistice a germanistice) získat pedagogické vzdělání. Viděla jsem se jako středoškolská učitelka. Roční studijní pobyt v Německu (Marburgu a Jeno, nikdy nezapomenu) mě významně posunul nejen jazykově, ale i osobnostně. Dodnes ze zážitků a zkušeností té doby čerpám. Jako obrovské štěstí jsem vnímala možnost nastoupit hned po ukončení studií (psal se rok 2006) na gymnázium. Kantořina mě bavila, vysoká úroveň výuky mě nutila udržovat svou jazykovou vybavenost, důležitý pro mě byl výkon. Zvrat ve vnímání světa a poměrů v něm mi přinesla mateřská dovolená. Dříve opomíjené hodnoty nabraly na důležitosti. Svět se mi v hlavě ohromně zkomplikoval, neustále mi kladl nové a nové otázky, dával mi možnost výběru a chtěl, abych se sama rozhodla, naléhal, abych se učila novým věcem. Komunikace s rodinou a výchova vlastních dětí se ne vždy dařily bez problémů. Vzorce mezilidských vztahů vžité z dětství se mi začaly příčit. Chtěla jsem to jinak, ale netušila jak. "Zachránilo" mě respektující či partnerské pojetí postavené na rovnosti všech zúčastněných. Nabízená svoboda a nezávislost tu jde ruku v ruce s důvěrou a nutností převzít zodpovědnost za své činy. Po návratu na gymnázium po pětileté rodičovské pauze jsem brzy vycítila, že nejsem na správném místě. Spousta věcí, jichž jsem dřív byla součástí, mi přestala dávat smysl. Změna byla nevyhnutelná. Vést školu, která ví, kam směřuje, a proč dělá to, co dělá, mě naplňuje a dennodenně obohacuje. Přeji naší škole dlouhá léta a široké úsměvy dětí a žáků překračujících její práh.
Pedagogický sbor
- Kateřina HarsányiováTřídní učitelka I. třídyPůvodním oborem, který jsem vystudovala na Obchodní akademii v Mostě, je ekonomie. Po maturitě jsem se rozhodla pro rozšíření svých vědomostí a kvalifikace, začala jsem se studiem práv na ZČU v Plzni. Během studia jsem však zjistila, že to není to, co by mě naplňovalo, ani to, co bych v životě chtěla dělat. Impulsem k přehodnocení svých osobních hodnot a priorit bylo narození mého druhého syna. Role rodiče mi ukázala, že je velký rozdíl v tom, jak k dětem přistupovat, jak s dětmi vycházet, jak je motivovat a při tom je přirozeně rozvíjet. Tento pohled mě přiměl k nutnosti vlastního rozvoje, vzdělávání se a potřebě pomoci i jiným dětem. Vydala jsem se proto cestou asistenta pedagoga. Tato cesta mě zavedla na ZŠ Čachrov. Zde mi bylo umožněno vykonávat praxi potřebnou pro studium Asistenta pedagoga. Již praxe mě přesvědčila o tom, že mé rozhodnutí bylo správnou volbou nejen proto, že mě práce s dětmi baví a naplňuje, ale také proto, že mě oslovil přístup a vize čachrovské školy. Když poté přišla nabídka pracovat zde na pozici asistenta pedagoga, s potěšením a bez váhání jsem ji přijala. Jsem ráda, že mohu být součástí kolektivu, kde hraje velkou roli respekt, pochopení, důvěra a tolerance.
- Lucie RubášováAsistentka pedagoga v I. třídě
- Veronika BeranováTřídní učitelka II. třídyOdmala jsem chtěla pracovat ve zdravotnictví. Několikrát mi osud ukázal, že moje profesní cesta nebude úplně jednoduchá. Odmaturovala jsem na Střední pedagogické škole v oboru Výchovná a humanitární činnost a konečně se vrhla do zdravotnictví - VŠ jsem ukončila v oboru Ergoterapie a nastoupila do Domova pro seniory. O rok později se mi narodil první syn. Po mateřské jsem přemýšlela, co dál dělat, aby mě práce naplňovala a uspokojovala. Začala jsem uvažovat o sociální práci. Měla jsem v plánu při druhé mateřské v klidu dostudovat a mým snem byla samozřejmě práce v oboru. Pak ale přišla nabídka z této školy na pozici asistentky pedagoga. Tuto práci jsem nikdy nedělala a byla to pro mě výzva. Začátek byl pro mne velice náročný. Velmi pomalu jsem poznávala děti i dospělé a postupem času jsem zjistila, že neučím já děti, ale ony mě. Stále se učím být lepším člověkem, parťákem a koneckonců i lepší mámou. Učím se pracovat na vztazích, ačkoliv jsem si myslela, že "to prostě jinak nejde". Díky trpělivosti a bezmezné vstřícnosti zdejších dospěláků vím, že to jde, a dokonce mnohem lépe a s menšími ranami na duši. Díky, snad osudu, ale určitě všem ve škole, že můžu být součástí tohoto týmu.
- Jana HoogstraatenAsistentka pedagoga ve II. tříděShodou vícero životních okolností jsem na ukončené klatovské gymnázium navázala studiem školy ekonomického směru. Tomuto oboru jsem se hezkých pár let také věnovala. S plynoucím časem jsem nabyla cenné zkušenosti i v dalších profesích, jednou z nich byla pozice vychovatelky a asistentky pedagoga na základní škole. Celý život mi byla nejbližší práce s lidmi, práci s dětmi vnímám navíc jako vklad do celé společnosti. Vlastní mateřství mi pak přineslo potřebu hledat a poznávat cesty k výchově a vzdělávání dětí, které jsem do té doby neznala. I potřebu rozvíjet samu sebe. Možnost pracovat na čachrovské škole jsem proto nadšeně uvítala. Na škole, kde jsou důležitými hodnotami respekt, vzájemná důvěra, sebepoznávání a v neposlední řadě jedinečnost dětí. Velmi mě těší, že jsem se stala součástí tohoto pulzujícího seskupení dětí a dospěláků a těším se také na všechna dobrodružství, která společně zažijeme.
- Lucie ŠíchováTřídní učitelka III. třídyVystudovala jsem učitelství angličtiny pro ZŠ a JŠ na MU v Brně, ale po přistěhování do Klatov jsem práci v oboru nesehnala. Pracovat jsem chtěla, a tak jsem své první cenné zkušenosti sbírala u japonské výrobní společnosti, kde jsem dostala spoustu důležitých životních lekcí, které dodnes ovlivňují můj pohled na to, co je důležité a co by měla škola dětem poskytnout, co je naučit. Nahlédla jsem zde nejen do jiné mentality lidí, ale především do svých vlastních možností a jak se mohu zlepšovat a najít zalíbení v tom, co dělám. Role rodiče byla další velkou výzvou ke změnám. Pochopila jsem záhy, že i zde potřebuji hledat nové možnosti a dále se rozvíjet. Za stěžejní považuji schopnost empatie a efektivní komunikace, ke kterým mi pomáhá respektující přístup a nenásilná komunikace. Nechtěla jsem se stát rodičem "kritikem systému vzdělávání", vrátila jsem se do školství, které jsem v podstatě nikdy úplně neopustila, protože mne bavilo pomáhat těm, kterým angličtina ve škole nešla, a hledat pro ně vhodné metody. Do výuky angličtiny jsem postupně zapojila principy Hejného matematiky a kritického myšlení, ve kterých jsem našla cestu k dovednostem, jež jsem sama postrádala při nástupu do svého prvního zaměstnání. Brzy jsem pocítila potřebu dostudovat si učitelství prvního stupně. Našla jsem se ve své práci a řekla bych, že v podstatě dělám, co jsem dělat vždy chtěla.
- Jan PojarAsistent pedagoga ve III. třídě
- Jan MráčekUčitel Umění a práce (HV), Řeč a písmo (AJ), školní asistentStřední škola mi pomohla si uvědomit, jakým směrem bych chtěl odvíjet svůj profesní život. Toužil jsem dělat něco pro lidi, společnost, být užitečný. Hnán touto touhou po vyšším smyslu a v zájmu hledání vlastní životní filozofie jsem se přihlásil na teologická a filozofická studia. Po studiích jsem pak 12 let působil v sociální oblasti. Práce s lidmi mě bavila, částečně mě formovala a dala mi určitý nadhled, za který jsem dnes vděčný. Vedle výše zmíněného jsem se po 19 let věnoval práci s dětmi v rámci pořádání a vedení letních dětských táborů, víkendových akcí a tematických aktivit. Tato činnost byla umocněna narozením dvou vlastních dětí. Při řešení nástupu dětí do školy jsme si pohrávali s myšlenkou, učit děti doma, jež se postupně stala realitou. Učit se s naší starší dcerou v domácím prostředí mne nesmírně bavilo. Rád jsem vymýšlel způsoby, jakými předávat učivo srozumitelnou a zábavnou formou. Avšak s postupně rostoucí chutí dětí, zapojit se do školního kolektivu, přešly po 2 letech obě dcery na prezenční vzdělávání, čímž mi doma ubyli žáci a tato činnost mi začala chybět. Objevil jsem novou oblast, nové směrování, ve kterých toužím růst a rozvíjet se. Netrvalo však dlouho a objevila se možnost a s ní další výzvy, které v životě přichází, a já jsem za tuto možnost vděčný. Ještě něco málo k hudbě. Lásku k hudbě jsem pociťoval od malička a tento vztah mne provází až doposud. Jako prvním mým "úhlavním přítelem" se stala kytara, na kterou mě učil, dnes již in memoriam, pan Milan Prášil, postarší pán, dlouholetý hudebník, milovník hudby a hry na kytaru. Učil mě svými bohatými zkušenostmi z praxe klasickou i moderní kytaru. Rád bych jej tímto se vzpomínkou a s poděkováním připomenul. Moje oblíbené úsloví (tedy jedno z oblíbených): "Život bez hudby by byl omyl." (Friedrich Nietsche)
- Lenka KostolanskáUčitelka Pohybu a zdravi, vychovatelka v ŠDOdmala jsem chtěla pracovat s lidmi. Vliv mé pozitivní povahy mě táhl k touze pomáhat, pracovat s lidmi nebo být jakkoli nápomocná. Vystudovala jsem hotelovou školu ve Strakonicích v oboru hotelnictví, turismus a jazyky. V oboru jsem pracovala jen krátký čas. Zjistila jsem, že to není úplně to, v čem bych se viděla do budoucna. Začalo období hledání toho pravého. Vyzkoušela jsem si práci jak v administrativě, v prodeji, tak i v provozu. Vše se točilo pořád kolem práce s lidmi, líbilo se mi to, ale pořád to nebylo to, co by mě naplňovalo. Pak přišla nabídka pracovat pro ZŠ a MŠ Čachrov jako vychovatelka a učitelka tělocviku. Byla to pro mě obrovská výzva, kterou jsem se rozhodla s největší pokorou přijmout. Po pár týdnech jsem začala zjišťovat, jak moc mě tato práce baví a naplňuje a probouzí ve mně touhu dál se vzdělávat a pracovat na sobě. Velmi je na mě znát pozitivní vliv této školy i ve výchově našich 2 dcer. Jsem otevřenější, lépe se dokážeme pochopit a více se respektujeme. Jsem v tomto úžasném kolektivu dospělých a dětí moc spokojená a těším se, co dalšího spolu prožijeme.
Mateřská škola
- Nikola LojekováUčitelka MŠOd malička mě životem provázela myšlenka, že chci jednou působit ve zdravotnictví (konkrétně obor pediatrie). Okolnosti mě ale ve chvílích rozhodování se, jakým směrem se chci ubírat, odvály ke studiu práva a veřejné správy. Po úspěšném ukončení středoškolského vzdělání jsem ale cítila, že to není to, co by mě vnitřně naplňovalo. Začala jsem tedy studovat na pedagogické fakultě, kde jsem oborem opět střelila vedle. Nejen tato skutečnost mě dovedla k hlubšímu poznání sebe sama a vesměs i k přemýšlení o mém, "poslání" na téhle planetě. V rámci samostudia seberozvoje jsem se dostávala k tématům, jako jsou respekt, komunikace a rozvoj kritického myšlení, která mi byla velice sympatická až blízká. A vzhledem k tomu, že děti byly, jsou, a věřím, že budou, nedílnou součástí mého života, spojila jsem tedy příjemné s užitečným. Možnost práce s dětmi pro mě nebyla pouze krásně znějícími slovy, ale něco, co mi dává smysl a v čem je mi nejlépe. A proč zrovna práce s těmi nejmenšími? Protože u těch to vše začíná. Děti jsou naše budoucnost a věřím, že co jim předáme, to nám jednou také vrátí.
- Blanka RůžičkováUčitelka MŠ
- Alena SikytováAsistentka pedagoga v MŠ
To jsme my!
Naše práce nám dává smysl!
Nadčasové ideje ve videu z roku 2021.